IIII. KNIHA: SMYSLNOSTI


2. Kapitola: TETRAGRAMMATON

Nejdůležitější ze všech univerzálních sil, která se u nás projevuje je samotná míra a i kvalita energie.
Tato energie bývá nazývána tetragramem, to proto, že je odvozena od čtyř živlů v přírodě činných. V člověku se projevují jako tělo, psychika, mysl čili vědomí, a energie jako taková (chemické látky v krvy). Psychicky ji cítíme jako výslednici mezi radostí, lhostejností, smutkem a zlostí. Jednoduše řečeno odraží stav našeho bytí. Přesto to ale není jen sama psychika, která je naší energií. Energie je utvářena odstředivou, dostředivou, udržující a vyrovnávající silou, na které se podílí jak naše tělo tak i psychika.
Je další velkou otázkou pro filozofii jak vznikl náš život. Z neživé hmoty vzniká zcela nová forma bytí, jenž se snaží nejen se udržet naživu, ale i schopná se reprodukovat, ba co více - je schopná se vyvíjet. Tetragrammaton není ona síla, která nás stvořila, ačkoli co nás vlastně stvořilo je záhadou, ale to co cítíme není vlastnost DNA, je to jen síla, kterou potřebujeme, abychom se takzvaně cítili.
Tak jako vesmír hledá rovnováhu svých energií, tak i v člověku se různě projevující síly domáhají energetického optima. Proto tvůrčí aspekt chtění energie, její protichůdný aspekt (chtění a představa práce, kterou bude nutno vynaložit), jakož i princip ustalující a vyrovnávající. Ony dvě volní energie, které slouží ke správnému vynaložení energie. Jak DNA tvoří tělo a děje v ní jakož i v v tělesných buňkách.. Zejména v neuronech a v celém mozku jsou nám zatím záhadou.
Prostřednictvím abstrakcí se můžeme alespoň domoci, že každá z energií slouží ku prospěchu našeho těla, vlastního já. Jde o to abychom došli spokojenosti. Hlavně emotivní vyrovnanosti. Tedy aby míra energie byla zachována a nejlépe, aby stále vzrůstala. Nikoli tedy aby klesala - abychom se z vlastní vůle ochuzovaly či snad se dokonce zatracovaly.. A nakonec aby se vhodně uvolňovala. To vše v interakci s prostředím v němž se naše já nachází. Že to vše je ve prospěch DNA je jisté, proč to ale dělá už tak jisté není. Očekáváme, že to pro ni je příjemné tak jako pro náš mozek nebo že to alespoň není nepříjemné. Je dost možné, že pocit jednotlivých buněčních jader bude i intenzivnější radostný prožitek. Možná je i úplná pocitová netečnost, pouhé automatické dělání..
Je velice nesnadné o tom psát, magie se snaží skrývat svá tajemství, kdoví proč. Nicméně jde o to, kolik vlastně energie máme a jakým způsobem ji cítíme. Čím více, tím příjemněji si připadáme a podle jejího náboje se i projevuje. Smyslem tetragramu je její optimální konfigurace, aby se vyvíjela co nejpříznivěji, co nejužitečněji. Aby byla co možná nejtvořivější a co možná bez nežádoucích účinků. Například přílišné euforie. V podstatě se nejedná o energii jakože materii. Tetragramaton slouží spíše ke kategorizaci jejích projevů. Například v přírodě cyklus roku kategorizujeme na jaro, léto, podzim a zimu. U skupenství látek je povaha tetragramu ještě výraznější neboť vzájemné vztahy molekulárních sil tvoří zřetelné přechody: oheň, vzduch, voda, země.
Takto lze členit i lidské povahy na sangvinickou, cholerickou, melancholickou a apatickou podle emocí: apatie, euforie, agrese a deprese. Tetragrammaton však je o_hledání středobodu mezi těmito čtyřmi silami. I tak však bude tvořit originální obrazy, jenž jsou výslednicí těchto sil.
Soustředěním se na tetragram, jenž si představujeme v sobě někde na úrovni srdce a plic, se koncentruje energie. Je to místo, kde se potkávají všechny naše buňky zároveň s naší jednotnou myslí a rovněž s jednotnou DNA. Takové informační centrum všech zúčastněných subjektů, jenž lze svou vůlí ovlivnit ve svůj prospěch. Čím více zkoncentrované energie vlastníme, tím působíme dojem schopnosti se o sebe postarat, či alespoň o naší oblíbenosti u vlivných jedinců, čímž se pak osud snadněji naklání na naši stranu. 


[ZP5!]